W06: Evropská úmluva o krajině, role místních aktivních lidí, osvícených starostů a důležitost participace
30. 8. 2021, vysíláno ze Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje
Krajina abstraktní i konkrétní. Krajina celistvá i fragmentovaná. Kdo pečuje o krajinu?
Podívejte se na celý záznam nebo na jednotlivé prezentace (níže).
Martina Pásková: Krize krajinné vize
Uběhlo 17 let od doby, kdy se Česká republika zavázala naplňovat principy Evropské úmluvy o krajině. Úmluva je prvním evropským politickým dokumentem, který klade důraz na krajinu. Její důležitost spočívá zejména v tom, že zahrnuje veškerou krajinu (přírodně a kulturně cennou – chráněnou, krajinu urbánní, suburbánní a industriální) a chápe krajinu jako komplexní systém vzájemně provázaných přírodních a kulturních prvků a procesů.
Přestože na národní úrovni dodnes nevznikly nástroje pro naplňování principů Úmluvy, krajinné plánování si nachází cestu formou místních iniciativ. Díky rostoucí síle občanské společnosti a sílícímu povědomí o dopadech klimatické změny a dalších environmentálních problémů, začíná krajina nabývat významu. Začínají být slyšet hlasy obyvatel a uvědomělých starostů, kteří chtějí s krajinou nakládat odpovědně. Uvědomují si totiž, že svým počínáním v krajině rozhodují i o kvalitě života svých potomků a budoucích generací obecně.
Martina Pásková působí na Ministerstvu životního prostředí jako expertka v oblasti koordinace a podpory činnosti národních geoparků, jakožto nástroje interpretace a identifikace s dědictvím Země. Je členkou Komise pro životní prostředí při Akademii věd ČR, Výboru pro krajinu, vodu a biodiverzitu Rady vlády ČR pro udržitelný rozvoj, České komise pro UNESCO a Společnosti vědeckých expertů cestovního ruchu. Předsedá Radě národních geoparků, zároveň je členkou Rady globálních geoparků UNESCO, Poradního výboru Sítě globálních geoparků a expertkou UNESCO pro hodnocení globálních geoparků UNESCO.
Její současné akademické působení směřuje do oblasti etno-ekologie a geo-antropologie, konkrétně se zabývá potenciálem tradičních znalostí místních a původních obyvatel o přírodě pro aplikaci principů udržitelného rozvoje.
Klára Salzmann: Quo vadis, homine?
Jak se plánují krajiny za účasti veřejnosti. Konkrétní příklady konkrétních krajin.
Modelový krajinný plán pro město Spálené Poříčí, kterého podstatou je spolupráce s místní veřejností a srozumitelnost projektu. Projekt Obnova krajiny česko-německého pohraničí v rámci Evropského hlavního města kultury Plzeň 2015 otevírá téma sudetské krajiny na příkladě modelové zaniklé vesnice Výškovice u Chodové Plané.
Klára Salzmann působí na FA ČVUT v Praze, v rámci oboru Krajinářská architektura vyučuje o plánování krajiny a kulturní krajině, vede Atelier Salzmann/Bečvářová. Pracuje jako autorizovaná krajinářská architektka, je členem představenstva České komory architektů. Věnuje se propagaci zelené infrastruktury v České republice, je vedoucí pracovní skupiny pro krajinu Rady vlády pro udržitelný rozvoj.
Jako projektantka začala pracovat v URBIONU Banská Bystrica a na Útvaru hlavního architekta v Banské Bystrici. Několik let se věnovala výstavbě a provozu golfových hřišť v Čechách i na Slovensku. Později působila jako vedoucí katedry krajinářské architektury na České zemědělské univerzitě v Praze.
Jaroslav Holler: Veřejná prostranství
Znovuobjevování veřejných prostranství na příkladu Plzně.
Jaroslav Holler absolvoval fakultu architektury ČVUT v Praze, roční program na Escuela Técnica Superior de Arquitectura de Madrid a roční program na fakultě architektury Universidad Nacional Autónoma de México.
Dlouhodobě pracoval v Mexiku a v několika českých i zahraničních kancelářích.
Aktuálně působí jako vedoucí úseku veřejného prostoru a ateliéru krajiny a životního prostředí na Útvaru koncepce a rozvoje města Plzně.
Věnuje se přípravě územně plánovacích podkladů, městských koncepčních dokumentů i konkrétní projektů.